Svědectví

 Děkuji Ti, Pane Ježíši, za Tvoji obrovskou lásku ke ztraceným, za to, že pro tebe má každý člověk nevyčíslitelnou hodnotu a za to, že tolik toužíš, aby se Tvé ztracené děti vrátily domů...

Toto jsou některá ze svědectví z naší služby na ulicích. Jména jsou pozměněna.

2024

V Bílině jsem potkala jednoho teenagera, který se už tři měsíce nemohl nadechnout nosem. Dělalo mu to dost problémy, často se při jídle, pití i ve spaní dusil. Měl jít na operaci dutin. Pomodlila jsem se za něj a on byl okamžitě uzdraven. Dokonale začal dýchat nosem. Měl z toho obrovskou radost a byl otevřený naslouchat evangeliu.

V Duchcově jsem potkala dva teenagery (Češi). Sdílela jsem s nimi evangelium, ale moc je to nezajímalo. Pak mi Pán dal slovo: Dušan má vztek a týká se to matematiky. Na to se Dušan vyděsil, že už to všichni vědí a že bude mít doma strašný průšvih. Jeho kamarád se smál. Ten den měl Dušan nějakou hádku s učitelkou matematiky a byl v šoku z toho, jak to vím. K evangeliu pak byli oba mnohem otevřenější.

Další, koho jsem potkala v Duchcově, byla Kristýna, mladá dívka. Bůh mi dal zjevení, že se navenek tváří šťastně a sebevědomě, ale v srdci má komůrky plné strachu, úzkosti, ponížení a hněvu a nechce do nich nikoho pustit. Povzbudila jsem ji, aby tam pustila Ježíše a nechala Ho, aby ta místa uzdravil. Modlily jsme se spolu a Kristýna byla dotčena Boží láskou.

V Duchcově jsem potkala dvě ženy: Lauru, která několik let trpěla bolestmi zad a její sestru Evu, která se 6 let léčila s bolestmi žaludku. Po modlitbě zažily obě znatelnou úlevu od bolesti a byly otevřené k evangeliu.

V Krupce jsem mluvila s mladým chlapcem. Byl velmi otevřený pro evangelium, společně jsme se modlili modlitbu přijetí Pána Ježíše. Po této modlitbě ale začal ten chlapec o sobě mluvit jako o ženě a řekl mi, že se ve skutečnosti jmenuje Šárka. Byla to dívka s chaosem v sexuální identitě. 

Petru, cca 20 letou slečnu, jsme potkali během rozhovoru se skupinkou teenagerů. Ze začátku byla ve velké opozici proti Bohu, byl v ní velký hněv, máma jí umřela, když jí bylo 8 let při autonehodě, táta spáchal sebevraždu, když jí bylo 10 let. Vyrůstala v dětském domově, sebepoškozovala se (má pořezané ruce). Má velký hněv vůči Bohu, že to dopustil, že si vzal její rodiče. Mluvili jsme s ní o tom, že Bůh nic takového nedělá, vysvětlili jsme jí evangelium, řekli jí, že Bůh uzdravuje zraněná srdce. Postupně se její postoj měnil. Souhlasila s tím, že se za ni budeme modlit, Bůh se jí během modlitby dotkl, plakala. Pozvali jsme ji do církve, řekla, že někdy přijde a vzala si na nás kontakt.

Adriana, starší žena, šla po ulici v Předlicích, bylo vidět, že má bolesti. Zeptala jsem se jí, jestli se za ni můžu modlit, říkala, že má nemocné oči, trpí bolestí a spěchá k doktorovi. Pomodlila jsem se, došlo k malému zlepšení, pomodlila jsem se podruhé, došlo k výraznějšímu zlepšení. Adriana říká, že je věřící, řekla jsem jí, že ji Bůh miluje a má ji ve svém srdci. Pak spěchala dál.

Petra jsme potkali na ulici v Předlicích. Řekl nám, že ho před týdnem propustili z vězení, kde byl pět let, tam chodil ke kaplanovi a přijal Ježíše, chodil tam i na bohoslužby. Pořád věří v Boha. Dali jsme mu pozvánku na skupinku na nedalekém Mojžíři, kterou vede romský služebník z AC Ústí nad Labem, a Nový zákon. Druhý den jsem s ním šla do Člověka v tísni a domluvili jsme tam spolupráci se soc. pracovnicí, která mu pomůže najít práci a bydlení. Při rozhovoru s ním měla kamarádka, která se mnou tehdy sloužila, vidění: řekla mu, aby se při konfliktech s bývalou ženou příště vyhýbal nožům, nebo znovu skončí ve vězení. Byl překvapený, jak ví, za co těch pět let seděl 😊

Také Marka jsme potkali v Předlicích. Velmi špatně a nesrozumitelně mluvil. Vyprávěl nám, že má problémy s rodinou a domem, ve kterém bydlí, protože tam straší duch jeho mrtvé babičky. Mluvili jsme s ním o Bohu, během modlitby jsem se modlila i za jeho řeč a hned po modlitbě začal mluvit zcela normálně, plynule, zřetelně a v celých větách. Vůbec ho to nepřekvapilo a mám pocit, že jsem z toho měla větší radost než on 😊

2025 

V Bílině jsme potkali dva mladé lidi, dívku a kluka. Nejdřív je moc nezajímalo, co jim říkáme, ale když jsme se ptali, jak se mají, kluk zesmutněl a vyprávěl nám, že se má hodně špatně. Jeho rodiče byli několik let ve vězení a on v dětském domově. Celé dětství se těšil, až se rodiče vrátí. Ale když se vrátili a vzali si ho k sobě, má se ještě hůř než v DD. Když jsem se za něj modlila, Bůh mi ukázal, že ho jeho otec bije. Modlili jsme se s ním, byl otevřený k evangeliu. Dívka byla nejdřív nedůvěřivá, ale když jsem se za ni modlila, Bůh mi ukázal, jak sedí ve školní lavici a klepe se strachy. Zeptala jsem se jí, jestli se ve škole bojí, řekla, že ano. Povzbudila jsem ji, že Bůh je s ní a nemusí se bát. Pak byla také otevřená pro evangelium.

Pak jsme potkali tři teenagery, dvě holky a kluka. Pán mi ukázal, že toho kluka bolí pravý kotník a koleno. Nešlo to vidět, protože stál. Když jsem to řekla nahlas, jeho kamarádka vyprskla smíchy a řekla: "Ty vole, ta tě vychytala!" Kluk byl dost překvapený, že to vím. Sdílela jsem s ním evangelium a modlila se uzdravení. Ptala jsem se, jestli ho to koleno a kotník už přestaly bolet. Řekl, že neví, protože ho to bolí jenom při tělocviku. Tak jsme se spolu proběhli k odpadkovému koši a zpátky. Žádnou bolest necítil.

Postupně k nám přišlo dalších asi 12 lidí, kteří se ptali, co se to děje, a jestli bychom se za ně mohli taky modlit. Po skončení modliteb s námi odcházeli muž a žena, žena byla ve velikých problémech se soudem. Po cestě za námi přiběhly dvě děti, že nás jejich maminka moc prosí, jestli bychom za ní nezašli domů, že potřebuje modlitbu. V bytě bylo několik dětí, jedna z holčiček má středně těžkou mentální retardaci a už několik dnů jí bolí břicho. Pomodlili jsme se. Holčička nebyla schopná říct, jestli už je bolest pryč. Jednou řekla ano, podruhé ne. Pak jsme se modlili za maminku, je věřící, ale skleslá, potřebuje společenství křesťanů. Povzbudili jsme ji k návštěvě romského sboru v Chanově. Říkala, že přijde ráda.

Marušku jsem potkala v Janově. Je strašně smutná, protože její táta se nechal přeoperovat na ženu, opustil rodinu, máma je na všechno sama. Maruška je z toho na dně, neví ani, jak má teď tátu oslovovat a má strach o svoje mladší sestry, jak se s tím vyrovnají. Sdílela jsem s ní evangelium a povzbuzovala ji, ať se za svoje sestry modlí, ať každou starost vkládá na Boha.

Šla jsem po chodníku a míjela mladou ženu, která měla na hlavě kapuci, koukala do telefonu, byla ke mně zády. Chtěla jsem ji minout, ale Duch svatý mi řekl, ať se k ní vrátím, a řeknu jí, že všechny své starosti může vložit na Něj, on sám se o vše postará. Vrátila jsem se a předala slovo. Byla moc povzbuzená, už je křesťanka, ale potřebovala povzbuzení, protože má velké problémy.

V Janově jsem potkala Jardu, narkomana, říkal, že má zítra soud, prosil o modlitby, aby to dobře dopadlo a aby měl sílu změnit svůj život, protože takto už dál žít nechce. Přijal Ježíše a říkal, že jím při modlitbě procházela Boží moc.

V Teplicích jsem přicházela k jedné mladé dívce - prostitutce. Pán mi řekl: "Řekni jí, že ji miluju, že má ve mně naději a že ještě pořád můžu splnit její dětské sny." Dívka se rozplakala. Dovolila mi, abych se za ni pomodlila. Během modliteb jsem prožila, že její život je teď plný strachu a násilí. Nabídla jsem jí pomoc a předala na sebe kontakt.